Eithné

Jak si tak brouzdám mokrou trávou, Å?íkám si, že by možná mohlo být líp. Mám zkÅ?ehlé nohy, zebou mÄ? a jsou Å¡pinavé od hlíny a jehliÄ?í. KruÄ?í mi v žaludku a nezbylo mi už žádné jídlo a kromÄ? toho mám straÅ¡livou chuÅ¥ na horký Ä?aj. Jenže zase mám vidinu a nevzdám se jí, to vím. VždyÅ¥ je pÅ?ece fajn slyÅ¡et Å¡elest pavuÄ?in, rozumÄ?t písním ptáků a každé ráno popÅ?át Ä?ervenému kotouÄ?i slunka dobré jitro.
Tak, dost bylo lenoÅ¡ení, zase oblíknout protrhanou sukni, nandat boty, ve kterých mi Ä?vachtá, a dál, dál, dál. PÅ?ede mnou jsou hluboká údolí a v nich se tÅ?íští pÅ?íboj podzimních lesů, prší barevné listí a veverky shání oÅ?íšky na zimu. PÅ?ivítá mÄ? hudba pÅ?írody, kterou jinde nenaladíte na žádné frekvenci, a pÅ?ijme mÄ? za svou jako osmero údolí pÅ?edtím.
Osm údolí, osm dní, tak dlouho jsem na cestÄ?. Nemám drahý spacák ani stan, nemám vaÅ?iÄ? a nemám ani poÅ?ádný batoh. Mám deku a chlebník, Ä?utoru u pasu a jako obleÄ?ení jen to, co mám na sobÄ?. A staÄ?í mi to. Až najdu svůj cíl, budu ta nejbohatší na svÄ?tÄ?. TeÄ? jen jít.
Zlatavý opar slunce a zlatavý lesk listí a jehliÄ?í a zlatavé vlasy té sleÄ?ny, kterou hledám.
â??Dnes to nejde, nebudu tady sám...â?? Kdo tu bude? â??SleÄ?na.â??
Už vím, kdo je ta sleÄ?na. Už vím, s kým jsi v noci byl. Je to Láska, viÄ??
A teÄ? ji hledám, tak jako ty od ní chci radu, chci popíchnout do života, jinak se asi utopím v balastu Å¡píny a pÅ?ízemnosti, kdy kradu cizí srdce a nemůžu s tím pÅ?estat, protože bych si jinak rozervala to svoje.
Cesta, pÅ?ede mnou je poÅ?ád cesta, prázdná a opuÅ¡tÄ?ná cesta. Kolem rostou bodláky a jeÅ?abiny a nadpozemský klid.
Cesta.
A na konci cesty stojí sleÄ?na s medovÄ? zlatými vlasy, usmívá se na mÄ? a Ä?eká na mÄ?. Ahoj sleÄ?no, dÄ?kuju ti, žes mÄ? nechala dorazit.
â??ProÅ¡las dneska celé údolí, až na jeho konec, jen abys mÄ? naÅ¡la. DÄ?kuji ti...â??
Cítím se straÅ¡nÄ? neohrabanÄ? v její pÅ?ítomnosti, jsem Å¡pinavá a vlasy mám slepené potem a Å¡pínou a kromÄ? toho mám nohu Ä?tyÅ?icítku. Asi vycítila moje rozpaky, sedla si na kámen a nabídla mi, aÅ¥ si sednu taky, že musím být unavená. MÄ?la pravdu... Až se mi zatoÄ?ila hlava a tak jsem ani neodmítla, když mi dala najíst a napít a pak jsem se najednou ponoÅ?ila do kouzelného spánku.
Zdálo se mi o tom, jak jsme pÅ?iÅ¡ly do vesnice, kde se ozýval jenom pláÄ? a kÅ?ik a chvílemi palba z kulometu. A jak jsme veÅ¡ly do krejÄ?ovny a do zamÄ?ené místnosti u ní a ona tam objala dva mladé lidi, kteÅ?í si toho snad ani nevÅ¡imli, a oba políbila. A pak jen pohlédla na tu žlutou hvÄ?zdu a na zem jí stekla slza. Já jsem vÄ?dÄ?la, že umÅ?ou, nÄ?jak mi to v tu chvíli doÅ¡lo. Ale dÄ?lat se nedalo nic.
A ona pak dál chodila po té vesnici a rozdávala polibky a rozsévala krátké radosti v beznadÄ?ji. MÄ?la tÄ?žký úkol, pochopila jsem.
A pak mÄ? nechala procitnout.
â??PojÄ?, půjdeme,â?? vzala mÄ? za ruku a prolétaly jsme krajinou s barevnými kÅ?ídly motýlů. Pod námi se leskla jezera a tyÄ?ily majestátné hory a v tu chvíli jsem nemÄ?la závraÅ¥, bylo mi krásnÄ?. SleÄ?na mou ruku svírala pevnÄ?, vÄ?dÄ?la jsem, že mÄ? nepustí, a bylo to tak dobÅ?e.
Byla to ta ruka, která tÄ? hladila po nahém tÄ?lÄ?, já vím. Její vlasy tÄ? Å¡imraly na bÅ?iÅ¡e a rty ti nÄ?žnÄ? Å¡eptaly do ucha lživá vyznání, její kůže byla horká a trochu zpocená. I když co já vím, potí se vůbec Láska? VlastnÄ? ti nemám co vyÄ?ítat, vždyÅ¥ kdo by odolal.
LetÄ?la jsem s ní za ruku a bylo mi do zpÄ?vu.
Pak mlÄ?ky ukázala na vesnici plnou doÅ¡kových stÅ?ech pod námi a podívala se na mÄ? tÄ?ma svýma tmavÄ?modrýma vlhkýma oÄ?ima. Protože teÄ? neÅ¡la rozsévat lásku, Å¡la mi jen nÄ?co ukázat. ChtÄ?la mi ukázat, jak seznámila mé rodiÄ?e; vrátily jsme se daleko proti proudu Ä?asu.
Potom jsme letÄ?ly jinam a tam jsem vidÄ?la svého bratra, jak objímá svoji dívku. Byla jsem za to ráda, je pÄ?kné, když vím, že nÄ?koho upÅ?ímnÄ? miluje.
Do tÅ?etice mi ukázala sebe. Jak se miluje s Ä?lovÄ?kem, který pÅ?edtím trpÄ?l, jak ona miluje jeho... a byla pryÄ?.
Byla jen sen? SleÄ?no, kam jsi odeÅ¡la?
Mám vlasy slepené potem a Å¡pínou, stojím na cestÄ? mezi bodláky a jeÅ?abinou a vím, že už můžu jít domů. NaÅ¡la jsem odpovÄ?Ä?, kterou jsem hledala; naÅ¡la jsem odpovÄ?Ä?, která mÄ? odkázala hledat dál, teÄ? ale lásku s malým l a v mužském rodÄ?.
Tak díky, sleÄ?no, ty bestie. Kazíš mi radost kam pÅ?ijdeÅ¡ a když se mÄ? dotkneÅ¡, dáváš mi okusit Å¡tÄ?stí jen proto, abych ho vzápÄ?tí ztratila. A nejhorší na tom je, že i tak tÄ? nedokážu zavrhnout. Tak jo. Jdu hledat. Ale, prosím tÄ? aspoÅ? touhle formou, pÅ?estaÅ? být tak krutá.
Díky, sleÄ?no, za vÅ¡echno.

S pozdravem
já