Eithné

NÄ?kdo zaÄ?al hrát na harmoniku. Moc to neumÄ?l. Noty byly pokÅ?ivené a faleÅ¡né a ty správné neznÄ?ly Ä?istÄ?. Ukrývala se v tom sice melodie, ale asi ve stejném množství, v jakém se ukrývá maso v mlýnku, na kterém jste si pÅ?ipravovali smÄ?s na karbanátky.
"JasnÄ?, jasnÄ?, moc pÄ?kné, ale teÄ? bÄ?žte pryÄ?."
Ve vzduchu byl cítit velmi zvláštní pach. Bylo tÄ?žké ho zaÅ?adit, ale možná že vzdálenÄ? pÅ?ipomínal starou a mírnÄ? navlhlou plenku.
Zvedla jsem hlavu.
"Haf, k sakru, haf," Å?ekl Gaspoda, zázraÄ?ný pes.

"Ty mluvíš?"
"Jak - mluvím? Psi dÄ?lají haf haf, ne?"
"Psi Å¡tÄ?kají. Nemluví v citoslovcích. Podle akademické mluvnice jsou citoslovce takové zvuky, které jdou zapsat písmeny. Å tÄ?kání nezapíšeÅ¡, zapíšeÅ¡ jen citoslovce 'haf haf'."
"Jsem zázraÄ?ný pes. DvÄ? pence."
"HrajeÅ¡ dost mizernÄ?, popravdÄ?."
"Nikoho nezajímá, jak hraju. Jsem jediný pes hrající na harmoniku. DvÄ? pence."
"Poslyš, co je 'haf haf' za citoslovce?"
"Cože?"
"Citoslovce - onomatopoická, emociální a kontaktová. 'Haf haf' napodobuje zvuky, takže by mÄ?lo být onomatopoické. Jenže ty mají vyjadÅ?ovat i pohyb - tÅ?eba 'hop' nebo 'žbluÅ?k'. A 'haf' to nedÄ?lá. Tak co to je?"
"Hm, emociální?" Pes se zamyÅ¡lenÄ? poÅ¡krábal na hlavÄ?. "Jsem poÅ?ádnÄ? naÅ¡tvanej, protože mám hlad. Haf haf."
"Emociální! A ty bývají polysémní, že až z kontextu poznáme, jak jsou myÅ¡lená. TÅ?eba 'ach'. A takové. To je fakt."
"A co když chce poÅ?ádnÄ? naÅ¡tvanej pes navázat kontakt s nÄ?kým jiným, aby mu dal nažrat? Tohle bylo vlastnÄ? i tak trochu kontaktové; takové to 'haf', místo kterého lidi Å?íkají 'takže'."
"'Takže' je Ä?ástice."
"A jak ty vlastnÄ? můžeÅ¡ vÄ?dÄ?t, co já tím 'haf' myslím? VždyÅ¥ to je jazyk, kterému nerozumíš."
"Jenže ty tím nemáš nic myslet. Je to haf, pÅ?epis psích zvuků. VždyÅ¥ psi se dorozumívají jen tónem, ne? Nemají slova a tak."
Gaspoda obrátil oÄ?i v sloup. A takoví vládnou svÄ?tu.
"A víš, že si myslím, že jste - vy psi - vlastnÄ? docela nudní?" navázala jsem po chvíli ticha. Ticho jeÅ¡tÄ? o trochu zintenzivnilo. "Ne, neber si to zle, ale tÅ?eba kachny jsou mnohem zajímavÄ?jší. To jejich 'gaga' pÅ?etrvalo z minulých staletí dodnes a pÅ?itom ve vÅ¡ech ostatních slovech se písmeno g zmÄ?nilo v h a co zůstalo, zmÄ?nilo se v k. VlastnÄ? je jejich Å?eÄ? reliktem minulosti."
Ticho pÅ?etrvávalo a nabíralo mnoho významů.
"Nebo krávy. Ony beÄ?í s Ä?árkou nad ú, víš?" Gaspoda zvedl oÄ?i k nebi. Opravdu tihle vládnou svÄ?tu? "Pro slovo búúú," nenechala jsem se vyvést z míry, "stejnÄ? jako pro jiná cistoslovce, neplatí pravopisná pravidla. A protože se nevyvinulo z žádného slova, ve kterém by bylo ó, tak se tam nepíše kroužek. Protože kroužek nad ů znaÄ?í, že je to z ó. TÅ?eba nejprve byl kóÅ?, pak kuoÅ? a teprve dnes je kůÅ?, ale to ó zůstalo aspoÅ? nad tím ů."
Ticho pÅ?etrvávalo. Gaspoda si s nezájmem lízal tlapku.
"Kdybys to apoÅ? zkusil víc výhrůžnÄ?. Ve slovÄ? vrrrr je aspoÅ? dlouhé r a to v Ä?eÅ¡tinÄ? taky nemá obdoby."
Ticho.
"Haf je straÅ¡nÄ? nudné. Ve žbluÅ?k nebo žblept jsou hlásková seskupení, která také nemají obdoby - žbl. Ale Ä?ím je zajímavé haf?"
"Kdybych mÄ?l víc zubů, tak by tÄ? to haf asi zajímalo o nÄ?co víc," ucedil Gaspoda. "Jsi ztracenej pÅ?ípad, úÄ?o, jdu jinam."
Dívala jsem se za Gaspodou, zázraÄ?ným psem, který odcházel důstojnÄ? asi jako mokrý hadr na podlahu. Mohla bych ho vzít s sebou ke zkouÅ¡ce, možná...